Prosinec 2011

Patří TURECKO do EU?

22. prosince 2011 v 19:13 | frh

Tato otázka již dosti dlouho rezonuje ve všech evropských státech a různých kruzích.

Já osobně si myslím, že Turecko se již samo zařadilo tam, kam patří, tím, jak se profiluje v praktické politice:

Růstem ekonomického potenciálu, tempem modernizace a rozvinutou dopravní infrastrukturou (převyšující vysoce nejen úroveň Ruska, ale i řady evropských států), by do EU jistě patřilo, ALE ....

Svým koketováním s palestinskými radikály a iránskými ajatolláhy, svými hegemonisticko-panturkickými ambicemi a svým nepřátelským postojem vůči našim přirozeným spojencům v regionu - Kypru, Arménii a Izraeli - reprezentujícím jediné demokracie na východ od Bosporu, se samo z Evropy (a euroatlantického kultuně-politického prostoru) VYČLEŇUJE!

Už samotná skutečnost, že nelze začlenit do EU stát, jenž - kromě absence demokratických tradic - nemá vypořádané vztahy se svými sousedy (a tudíž představuje kolektivní riziko), tuto možnost víceméně vylučuje.

Ostatně 22.12. 2011 Turecko přerušilo vztahy s Francií kvůli zákonu o popírání genocidy (Popírání genocidy na Arménech bude ve Francii trestné ) čímž jasně deklarovala svůj postoj jak k minulosti, tak demokratickým principům Evropy do které se snaží začlenit výlučně kvůli ekonomickým výhodám.

Nutno zdůraznit, že zabíjení Arménů v osmanském Turecku 1895-1918 považuje za genocidu oficiálně více než dvacet zemí

Belgie, Bulharsko, Francie, Itálie, Kypr, Litva, Německo, Nizozemsko, Polsko, Rusko, Řecko, Slovensko, Švédsko, Švýcarsko, Vatikán, Argentina, Austrálie, Kanada, Libanon, Uruguay, Venezuela, USA. (Viz též Evropská unie: Rezoluce Evropského parlamentu (1987, 2000, 2002), Zpráva A. M. Oostalandera z dubna 2004, Rezoluce parlamentního shromáždění Rady Evropy (1998, 2001) .)

V Turecku je tato kapitola historie tabu a oficiální kruhy ani po 90 letech nechtějí ani slyšet o tom, že by se měly za tyto zločiny omluvit nebo se k nim aspoň přiznat! Turecko se naopak snaží všemožnými nekorektními způsoby, jako umlčováním novinářů či uplatňováním hospodářského nátlaku, zbavit zodpovědnosti ("V Turecku bylo zabito třicet tisíc Kurdů a 1,5 milionu Arménů, ale téměř nikdo kromě mě se o tom neodvažuje mluvit - a nacionalisté mě za to nenávidějí." prohlásil Orhan Pamuka, turecký spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu. Když na veřejnosti prohlásil, že Turecko na Arménech spáchalo genocidu, žádala pro něj turecká prokuratura 3 roky vězení za "očerňování turecké národní identity". Pod tlakem světové veřejnosti a mezinárodních organizací, především Evropské unie, byl zproštěn viny. Všeobecnému pranýřování, provázenému dokonce pálením jeho knih na veřejnosti, se ovšem neubránil.)



.

Dalším problémem je arménská anexe části ázerbajdžánského území obývaného Armény, Náhorního-Karabachu. Během války o toto území mezi lety 1888-1994 rozvázalo Turecko diplomatické vztahy s Arménií a uzavřelo hermeticky společnou hranici, čímž Arménii uvrhli do částečné izolace, aby tak podpořilo svého spojence.


Vzájemné hranice Turecka a Arménie jsou nadále problematické (i nadále jsou zcela uzavřeny, bez jediného hraničního přechodu, a na mnohých místech dokonce zaminovány, takže Arméni nadále nemají možnost ani navštívit svou posvátnou horu Ararat, nacházející se již celé generace na územích historické Arménie připojených v letech 1913-20 k Turecku).

* * *


Kypru ztěžuje Turecko, které má ve ve vodách kolem Kypru vlastní plány, přístup k nalezištím ropy a plynu u jeho pobřeží.

Kyperská republika totiž podepsala s Izraelem dohodu vymezující výhradní ekonomické zóny mezi oběma zeměmi, aby mohly pokračovat společně ve výzkumu podmořských ložisek v tomto regionu. Proti tomu se ale ostře staví nepřátelsky naladěné Turecko, které oznámilo plány na vlastní průzkum ropy a plynu ve Středozemním moři.

Turecko v září 2011 dokonce vyzvalo Kypr,aby ukončilo spolupráci s Noble Energy, a poslalo do zkoumané oblasti svou průzkumnou loď pod ochranou svých válečných plavidel.

"Apelujeme na Turecko, aby prokázalo duch míru a smíření a nepodnikalo žádné riskantní akty a provokace," řekl kyperský prezident Christofias na adresu Ankary. (Kypr je od roku 1974 rozdělen na jižní Kyperskou republiku, která je členem Evropské unie, a tzv. Severokyperskou republiku - vzniklou po turecké vojenské invazi a obsazení severní části ostrova - , kterou nikdo kromě Ankary neuznává = http://cs.wikipedia.org/wiki/Severokypersk%C3%A1_tureck%C3%A1_republika.)



Soubor:NCyprus location.svg

Rozdělení Kypru na Kyperskou republiku, která je členem Evropské unie, a tzv. Severokyperskou republiku (červeně).


Vznikla tak absurdní situace vzhledem k plánům na vstup Turecka do Evropské unie - budoucí partner nyní vojensky okupuje část území EU, do které chce vstoupit!?

Zajímavým jevem / aspektem turecké cesty k evropské demokracii jsou

Šedí vlci / Bozkurtlar

V r. 1958 byla v Turecku založena republikánská rolnická národní strana (Tur. Cumhuriyetçi Köylü Millet Partisi, CKMP). V r.1969, když se k moci dostal Alparslan Türkeş (* 25.11.1917 na Kypru - † 5.4.1997 v Turecku}, se přejmenovala na Stranu národního hnutí (Tur. Milliyetçi Hareket Partisi, MHP) a šířila šovinistické a panturecké názory. V rámci této strany vycházely tzv.. "spolky idealisty" - mládežnické organizace, buňky šedých vlků. Šedí vlci (turecky: Bozkurtlar), známí také jako Idealistická Mládež (Tur. Ülkücü Gençlik) je krajně pravicové muslimské uskupení prosazující reakční nacionalistickou doktrínu a propagující celoturecké ideály a symboly (např. návrat do Věčného Ela - do zlatého věku Turků). Jejich heslem však je: "I když se prolije naše krev, islám musí zvítězit." Členy šedých vlků se stávali především studenti, dobrodruzi, rolníci a dělníci. Jejich činnost je oficiálně zakázána v mnoha zemích a dokonce i v samotném Turecku. Neoficiálně však v západní Evropě existují a jejich skupiny jsou zaregistrovány jako kulturní a sportovní organizace. k šedým vlkem se mohou hlásit pouze skupiny, které mají svou hierarchii, jsou nacionalistické, a respektují příkazy z Turecka. V r. 1980 existovalo asi 1700 oddílů, které sdružovali kolem 200 000 členů.

Roky 1977-1980 byly v Turecku poznamenané terorismem. V r. 1977 bylo zaznamenáno 239 politických vražd, v r. 1978 jich bylo 831 včetně 3121 pokusů o vraždu. V r. 1979 zahynulo 1150 lidí. Navzájem na sebe útočili pravičáckých i levičácká teroristé a zabíjeli politiků, vědců i novinářů. Bozkurtlar také vyhazoval do vzduchu autobusy, zastávky, kavárny. 1.5.1977 také rozstříleli účastníků mítinku v Istanbulu, tehdy zahynulo 40 lidí. Koncem prosince 1978 napadli náboženskou procesí šíitských Kurdů v Kachranmaráše kdy zabili 101 a zranili 1052 lidí. Podpálili také 210 budov.

Činnost teroristů byla potlačena vojenským vedením po převratu 12.9.1981. A. Türkeş a dalších 587 Šedých vlků bylo uvězněno. Türkesa obvinili z vyvolávání ozbrojených útoků na vládu, z ozbrojených střetů s politickým motivem a také z organizace masového teroru a vražd 594 lidí. Prokurátor pro Türkeşa a 219 obviněných žádal trest smrti. Popraven však nebyl.



Šedí vlci se dostali do povědomí světové veřejnosti hlavně díky jejich členovi Mehmetu Ali Agcovi (Agdžovi), který se 13.5.1981 pokusil o atentát na papeže Jana Pavla II. Po neúspěšném pokusu se snažili zorganizovat další útok, ale šedého vlka Sametu Arslan 14.5.1985 zadrželi na nizozemské hranici pro podezření z přípravy na atentát.

V r. 2004 se jim v Turecku podařilo zabránit promítání filmu Ararat (režisér: Atom Egojan - film byl o genocidě Arménů). V témže roce, 19.2.2004, další sympatizant šedých vlků, vycvičený v turecké části Kypru - kde se nachází jejich základna - Ramil Safari sekerou zabil spícího arménského důstojníka Gurgena Margarjana v Budapešti, kde se oba zúčastnili kurzu anglického jazyka v rámci programu NATO. Safari se hájil tím, že Margarjan údajně urazil Ázerbájdžánskou zástavu a také ázerbajdžánské vojáky. Safari byl 22.2.2007 odsouzen na doživotí.




Velký vliv mají Šedí vlci i na turecké imigranty v Rakousku a Německu. V Nizozemsku v r. 1995 založili Tureckou Federaci Nizozemska, kterou tam má asi 56 místních buněk a přibližně 30 000 členů.

Ideologie panturkizmu a panazerizmu však ohrožuje například i Írán, kde ji podporuje turecká menšina v čele s Čechreganlim, který předsedá Národnímu hnutí Jižního Ázerbájdžánu. Cílem íránských Šedých vlků je vyostřovat separatismus a prezentovat světovému společenství provincie Atrpatakan a Astara jako Jižní Ázerbájdžán. Významný podporovatel šedých vlků Eľčibej už dávno mluvil o tom, že cesta do Turecka vede přes Tebriz a také například toužil po koupání v arménském jezeře Sevan.



Šedí vlci v zemích bývalého SSSR

Od r. 1988, kdy se začal Karabachu konflikt, turecká rozvědka a panturecké organizace začaly urychleně vytvářet nacionalistické a extremistické jednotky, které měly být namířeny proti tehdejšímu SSSR a později SNS a Rusku. Hlavními centry jejich sítě se stala města Baku, Sumgait, Kirovabad a Mingčaur. Financovalo je především Turecko, které se snažilo vytvořit si v Ázerbájdžánu opěrný bod a odříznout Rusko od Kavkazu, který byl pod ruským vlivem již téměř 300 let. Ázerbájdžán se tak stal nejen velkým odběratele zbraní, ale i kanálem pro dodávku zbraní na Severní Kavkaz.

Podle mnoha zdrojůpogromy na civilní arménské obyvatelstvo v Sumgaitu a Baku vedli emisaři tureckých Šedých vlků a Štáb hlavní rozvědky v Ázerbájdžánu.

V Ázerbájdžánu Šedí vlci vytvořili samostatnou jednotku na jaře r. 1992. Tehdy tam zavítal i předseda MPTM Šedý vlk Alparslan Türkeş z Turecka. Byl přivítán jako hrdina. V prezidentské kampani podporoval Abülfaza Elçibaya, který volby vyhrál a za ministra vnitra jmenoval Isgandara Hamidova, člena Šedých vlků. Ten prosazoval obnovení Velkého Turecka s tím, že by k němu připojil severní Írán a rozšířil jej o Sibiř, Indii a Čínu. Hamid rezignoval v dubnu 1993 poté, co Arménii vyhrožoval atomovým útokem (ačkoli Ázerbájdžán zjevně žádné atomové zbraně nevlastnil). V r. 1995 Hamidova zadrželi a odsoudili na 14 let vězení za zpronevěru státních peněz. Amnesty International, stejně jako Rada Evropy, ho však považovali za politického vězně.

V Ázerbájdžánu se Šedí vlci přejmenovali na Národní demokratickou stranu a působí tam dodnes.

Šedí vlci v současnosti operují hlavně v Čečensku. Ale mají jednotky v různých zemích. Zbraně jim dodávají z Ázerbájdžánu a dovážejí je přes Dagestán do Čečenska. Do r. 1995 verbovali do svých řad Ázerbájdžánce. Verbování probíhalo hlavně v nemocnici SEMAŠKO v Baku, kde se většinou léčili ázerbájdžánské vojáci, také v redakci novin Sivila vlci a v hotelu Juknaja v Baku . Nájemným bojovníkům nabízeli plat $ 1500/měs. a $ 5000 v místní měně. Za prozrazení verbování byl trest smrti. V nemocnici se SEMAŠKO také léčili čečenští bojovníci a nájemní vojáci. Lídrem šedých vlků byl I. Hamid z Turecka, který koncem r. 1995 odcestoval do zahraničí získat spojence "v boji proti ruské agresi". Největší podporu tehdy našel v Turecku a Jordánsku. Turecká větev Šedých vlků se vyjádřila, že je připravena posílat své muže do Čečenska.

Zdroj/Copyright: Armenixx

*****************************

Dalším škraloupem Turecka je jeho dlouhodobé potlačování kurdské menšiny, jež se již 100 let domáhá práva na sebeurčení (jež evropské národy dávno považují za samozřejmost neboť samy vesměs na této premise založily svou moderní existenci).

Kurdský nacionalismus jako politické hnutí se projevil jako reakce na zhroucení otomanské říše a zmaření kurdských nadějí na spravedlivé uspořádání v souladu se čtrnáctibodovým programem amerického prezidenta Woodrowa Wilsona z 8. ledna 1918, ve kterém navrhl, aby všem národům bylo přiznáno právo na sebeurčení, tedy i Kurdům. Tento princip však tehdy Velké Británii ani Francii nevyhovoval. V květnu 1916 byla uzavřena Sykes-Picotova dohoda mezi Francií a Velkou Británií se souhlasem Ruska o rozdělení otomanské říše bez ohledu na právo na sebeurčení, která rozhodujícím způsobem ovlivnila budoucnost Kurdů.

Po 1. světové válce se požadavek na vznik nezávislého Kurdistánu stal součástí mírové smlouvy podepsané Tureckem 10. srpna 1920 v Sévres. Čl. 62-64 se týkaly práva Kurdů na nezávislost, jež jim měla být poskytnuta Společností národů po referendu, které se mělo konat rok po podepsání smlouvy (Smlouva ze Sévres 1920). V důsledku vnitropolitického vývoje v Turecku, kde byla vyhlášena republika a k moci se dostal Mustafa Kemal zvaný Atatürk, a územních zisků, kterých turecká armáda v letech 1920-1922 dosáhla, smlouva pozbyla platnosti. Na nátlak Turecka a se souhlasem Velké Británie, které záleželo na obraně svých strategických zájmů v Mezopotámii, a Francie, která měla získat Libanon a Sýrii jako své mandátní území od Společnosti národů, byl požadavek na vytvoření nezávislého Kurdistánu ze smlouvy podepsané 24. července 1923 v Lausanne vyňat.

Kurdistán byl rozdělen, hranice nerespektovaly rozložení Kurdů podle pokrevní a jazykové spřízněnosti a rozdělily kmeny i celé rodiny. To vedlo. spolu s centralizační politikou všech dotyčných vlád, k vyvolání řady ozbrojených povstání.


Východní Turecko představuje de facto válečnou zónu, kde operují kurdské partizánské oddíly na jejichž akce odpovídá turecká armáda nejen raziemi v kurdských vesnicích, nýbrž i bombardováním kurdských oblastí v sev. Iráku.

Turecko např. využilo i své kontroly nad zdroji vody a vymohlo si vyhoštění řady kurdských představitelů ze Sýrie a uzavření táborů PKK v zemi. (Sýrie v roce 1998 nátlaku ustoupila a v říjnu podepsala s Tureckem dohodu)


Turecko - rádoby kandidát na členství v EU - se tedy celá desetiletí (a nadále stále tvrději) podílí na útlaku národa Kurdů, jejichž populace čítá kolem 30 milionů (v Turecku jich žije skoro 14 milionů), společně s diktaturami Iráku, Íránu a Sýrie. (Přitom již kolem 13.století poprvé vznikl Kurdistán s přesně stanovenými hranicemi, který však neměl dlouhé trvání. V historii se s ním potom můžeme setkat ještě jednou, v 19.století, kdy byl provincií Osmánské říše. Ta byla následně zrušena během vládním reforem a Kurdové se již vlastního území nedočkali, přestože mnohem menší národy v Evropě - včetně ČSR, Bulharska, Rumunska či Albánie - se vlastního státu dočkaly již po 1. světové válce). Fakt, že Turecko není schopno uznat 14 milionů Kurdů jako etnickou menšinu, a praktikovaná násilná asimilace, kulturní útlak a přesidlování představují jasné porušování základních lidských práv, neslučitelné s evropskými normami.


Poválečný turecký stát Kemala Atatürka byl však budován na nacionalistických principech, jehož kurdská politika měla jediný cíl - asimilaci. V praxi to znamenalo, že Kurdům, přejmenovaným na ,,horské Turky", byla odmítnuta národnostní ochrana, bylo zakázáno užívání kurdštiny v úředních stycích a ve školách, většina kurdských obcí dostala turecká jména atd.
Tato politika způsobila řadu povstání v 11 kurdských provinciích (v letech 1925, 1930-31, 1938-39), všechny bouře byly krutě potlačeny. Rostoucí vzájemné násilí začalo podněcovat vznik kurdských organizací, např. první kurdské politické strany Chojbun ve 20. letech.
Kurdský problém se stal v 90.letech hlavním vnitropolitickým problémem Turecka. V roce 1990 vláda zavedla dekret 413, který zmocňoval guvernéry v kurdských oblastech k zvláštním pravomocím (např. možnost vyhlášení stanného práva).
Premiér Erbakan slíbil Kurdům zahájení nepřímých rozhovorů s PKK, což jeho předchůdci dosud rezolutně vylučovali. Erbakanův návrh však odmítla jak armáda a opozice, tak i koaliční partneři. Pravým opakem ve vztahu ke Kurdům se stal i poslední turecký premiér Bülent Ecevit.
Ústava sice charakterizuje Turecko jako demokratický stát, který zakazuje diskriminaci založenou na etnických, náboženských nebo rasových základech, výklad ústavy však nepovažuje Kurdy za etnickou menšinu. Kurdové se tedy mohou účastnit veškerých oficiálních aktivit, včetně státních funkcí, ale zdůrazňováním svého původu riskují různé druhy postihu. Turecká rada pro rozhlasové a televizní vysílání postihuje ty soukromé stanice, které vysílají v kurdštině.




PAN-TURKICKE SNY:









dále již jen odkazy:

Erdogan vyhrožuje - euRabia.cz

Psychotici na Bosporu: Turecko už zase vyhrožuje Kypru

Turecko zmrazí styky s EU, bude-li EU předsedat Kypr

Turecko opět drze vyhrožuje vládě Izraele


Arabské jaro a Nové Rusko anebo Soumrak iluzí a nadějí?

13. prosince 2011 v 12:16 | frh
Poté,co mnohým politikům (dávno po běžných občanech) dochází,že integrace etnických menšin (včetně té romské) do tradiční evropské společnosti je stejná iluze jako ta bolševicko-marxisticko-leninská představa o implantaci komunistické ideologie v Číně či Americe,nastává čas,aby jim konečně došlo,že stejně absurdní je i představa demokratizace S.Východu,Afriky či Střední Asie. Stejně tak jako Ruska!
Vždycky,když slyším z úst nějakého experta na Rusko,jenž se ohání tím,že tam byl už 5x,jak se úžasně změnilo a že to je už "nové,jiné Rusko",může mě šlak trefit.
Většina z těchto "odborníků" (na rozdíl od Petry Procházkové či Jaromíra Štětiny),přestože Rusko nedávno navštívili anebo tam strávili určitou dobu obchodně,zná skutečné Rusko akorát "z rychlíku". Většinu svého služebního pobytu strávili v Moskvě či Petěrburgu,kde žili mezi kolegy byznysmeny,manažery a obchodníky,na pivo chodili do restaurace v Českém centru,IrishPubu či jiné "typické" místní krčmy,oblíbené zahraničními obchodníky,odtud vytáhli paty maximálně na daču některého obchodního partnera... a novost/modernost/světovost Ruska vyvozují z toho,že na Rudém náměstí je reklama CocaColy,štětky mluví anglicky,přeškolení kgb-áci v chrámech líbají ikony a kousek od Kremlu je MacDonald.
Takže tito rádobyexperti ani netuší jak vypadají hlinité "autostrády" a buřinou zarostlé dřevěnice ve vesnicích kousek za Moskvou či Petěrburgem,zemljanky na Soloveckých ostrovech,rozpadávající se průmyslové komplexy v Chakasku a Tuvě (kde snad nenajdete jedinou fungující fabriku... já tam navíc byl náhodou v době naftové krize v květnu 2011,kdy většina čerpadel neměla kapku benzínu - v Rusku,ropné velmoci... absurdní,co?),opuštěné uranové doly,hnijící lodě v přístavech atd.,ale hlavně si nikdy nepokecali s normálními lidmi,kteří neumí anglicky,nemají doma ani počítač natožpak internet,ale strávili v mládí 15let na magadanských zlatých dolech anebo štosovali v gulagu mrtvoly svých spoluvězňů,dřou bídu a uhýbají na ulicích limuzínám v nichž se vozí "rudí kapitalisté",bývalí estébáci (KGB-áci) a komunističtí papaláši,kteří rozkradli státní podniky a teď jezdí na léto do svých rezidencí ve Španělsku.
Faktem je,že v Moskvě a Petěrburgu vyrostly luxusní hotely,luxusní butiky světových značek a bary,fast-foody a skleněné věžáky bank,ale Rusko není jen Rudé náměstí,Kreml a Ermitáž,to jsou i desetitisíce dřevěnic,ruiny kolchozů a fabrik,lebky a kosti křupající pod nohama na místě bývalého lágru na Sekernej Gore... a hlavně komunismus a imperiální nostalgie v srdcích a duších statisíců Rusů strach neruských obyvatel federace ze šovinistických projevů "bílých" Rusů a desítky Kavkazanů,Burjatů,Tuvinců,Jakutů a občanů středoasijského původu každoročně zavražděných ruskými skiny a neonacisty (znám osobně desítky ruských občanů "2.kategorie",kteří se bojí cestovat do Moskvy i na služební cestu a své děti posílají kvůli rasismu raději studovat do Číny a Mongolska!,takoví občané se přestávají ztotožňovat se státem,jenž pouze obývají - viz např.Na Sibiři vzniklo hnutí za odtržení Sibiře a připojení k USA); nárůst rasistických,antisemitských a antidemokratických útoků a veřejných vystoupení,většinou pod blahosklonnou ochranou milice,která jinak surově mlátí i opoziční politiky a jejíž důstojníci - mnohdy absolventi VŠ KGB - mají nadále nad stolem portrét Stalina,jenž běžně dominuje i demonstracím jeho pohrobků,"demokraticky" zasedajících i v parlamentu,přestože se hrdě ohání rudými vlajkami se symboly komunistického teroru a hlasí k zločinným bolševicko-leninským tradicím. To jsou aspekty jimiž se liší demokratura od demokracie (Jedním z typických rysů ruské společnosti - který sdílí se státy j.Ameriky,jv.Asie a Afriky - jsou mlhavé hranice mezi mocenskou strukturou a mafií,všudypřítomná korupce a četné vraždy politických aktivistů a novinářů,jež zde nahrazují politický dialog. Od r.2000,kdy se ruským prezidentem poprvé stal nynější premiér a budoucí prezident V.Putin,bylo v Rusku zavražděno 19 novinářů,včetně známé kritičky Kremlu A.Politkovské,jejichž smrt se nepodařilo objasnit.)










ps. Ostatně i Havel se kdysi postavil se proti hypotetickému členství Ruska v NATO/EU a ve svých projevech nejednou odmítal považovat Rusko za evropskou zemi (v mnohém navazujíc na postoje T.G.Masaryka). V prosinci 2011 Novaja gazeta zveřejnila článek V.Havla,kde píše: "Nejhorší ze všeho je občanská lhostejnost a apatie,je třeba neustále se domáhat svých občanských práv a svobod," napsal tehdy Havel v komentáři k situaci v Rusku po parlamentních volbách.Mimoto také uvedl,že v Rusku žádná demokracie není: "Pokud není zaručena občanská důstojnost,pokud politická moc ovládá justici,média a manipuluje výsledky voleb,pak o žádnou demokracii nejde".

Stručné odkazy na ruskou realitu:



více viz: KAM SE RUSKO SAMO ŘADÍ SVÝMI OFICIÁLNÍMI POSTOJI,JE ZŘEJMÉ i Z PROLISTOVÁNÍ TITULKŮ AGENTURNÍCH ZPRÁV




Co se týče "arabského jara",to bylo (aspoň zpočátku) prezentováno většinou politologů,odborníků,kteří sice ještě týden předtím ani netušili,že k něčemu takovému,ale vzápětí vyrukovali s tvrzením,že v arabském světě nastává vlna revoluce,jež bude završena změnou orientace směrem k demokracii. (Mnozí z nich jsou ostatně i hlasateli ideje "Nového Ruska").
Jenže ouha,v Tunisku i v Egyptě vynáší vlna revoluce k moci islamisty (dominantní pozici získávají i v marockém parlamentu - Umírnění islamisté obsadí v marockém parlamentu přes stovku křesel,V první fázi egyptských voleb získali islamisté 40 procent),zatím umírněné,ale mnozí experti jakoby zapomínali,že právě Muslimské bratrstvo stálo před nějakým časem v pozadí kdejakého teroristického spiknutí v Egyptě (stálo i v pozadí atentát na Sádáta r.1981,již předtím se pokusilo zavraždit i Násira. Svět znepokojen novými střety v Egyptě ) V dalších muslimských zemích (např. Jordánsko,Bahrajn,Kuwajt,Irák,Saúdská Arábie,Írán) má Muslimské bratrstvo prostřednictvím politických stran zastoupení v parlamentu. Jeho vliv však rychle roste i mezi muslimskými komunitami v USA a v Evropě. Jeho cíle jsou jasné: nahlodávat a bourat základy západní civilizace. Ke slovu se již hlásí islamisté i v Lybii (Libyjské milice bojují s jednotkami nové vlády) a také povstání v Sýrii začíná mít charakter náboženské války,především sunitsko-šíitského konfliktu,z něhož - i za přispění íránských a iráckých šíitských kruhů - může vzejít spíše nová teokracie íránského typu než politology vysněná demokracie,stejně jako v Iráku po odchodu Američanů! (viz Syrská revoluce v režii islamistů a Saudské Arábie?; Irák pouhý den po odchodu Američanů zachvátila hluboká krize; Byl vydán zatykač na sunnitského viceprezidenta).


























Úžasná animace uprchlické krize aneb vše, co jste o uprchlících nevěděli:



Připočteme-li k tomu ještě zesilující islamistické trendy a tendence k paralyzování armády,jakožto strážce sekulární formy státu,v Turecku,kde dochází i k restauraci osmanské / velkoturecké nostalgie,projevující se i úsilím o posilování panturkických idejí mezi inteligencí všech turkických národů (od Ázerbajdžánu po Jakutsko),pak je na místě zamyslet se nad souvislostmi (Panturkismus; Panturkism )
Stačí vnímat jen obecné zpravodajství,analyzovat informace a prohlédnout si pořádně mapu,abychom si uvědomili,že i 3 století po nástupu evropského osvícenství,
222 let po vyhlášení Deklarace práv člověka a občana (La Déclaration des droits de l' homme et du citoyen,byla vydána 26.8.1789) a 92 let po vytvoření Společnosti národů (28.6.1919) PŘEDSTAVUJE EVROPA (s USA a Kanadou) JEN NEPATRNÝ OSTRŮVEK DEMOKRACIE OBKLOPENÝ TÉMĚŘ ZE VŠECH STRAN TOTALITNÍMI REŽIMY,resp. státy bez demokratických tradic a ambicí!

NACHÁZÍ SE DE FACTO V OBKLÍČENÍ DIKTATUR A ISLAMISTICKÝCH REŽIMŮ,RESP. ZEMÍ,JEŽ MAJÍ K TĚMTO FORMÁM TENDENCE (zhruba jako před 1000 lety). Jen se podívejte na níže uvedenou mapu:



nebo si sestavte svoji (narazíte-li na mimoevropskou demokracii - dejte mi vědět!).

než budu mít čas napsat víc k tomuto tématu,připojuji aspoň odkazy na linky vypovídající více než politologické studie:

===============================================================

DOPORUČUJEME I SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

PROGNÓZA anebo SCÉNÁŘ PRO KATASTROFICKÉ SCI-FI?



TAJEMNÉ POZADÍ ANTIAMERIKANISMU




Pochybný ČÍNSKÝ ZÁZRAK aneb Schizofrenní Říše středu.




"PALESTINSKÝ FAŠISMUS"



"V CENTRU NENÁVISTI -- Historie Israele a antisemitismu"




"RUSKO - poslední koloniální mocnost"



"Nové Rusko" -- podfuk nebo iluze ?



DÍKY BOHU, ŽE SI "AMERIKA HRAJE NA SVĚTOVÉHO POLICAJTA"


Americká válečná pomoc SSSR


**************************************************************************************************************


Cestování - MONGOLSKO

2. prosince 2011 v 18:10 | frhk |  REPORTÁŽE Z CEST

Fero Richard Hrabal-Krondak

Pro zajemce o nekonvencni cestovani, exotiku a asijskou kulturu:
MUZU ZPROSTREDKOVAT POZNAVACI ZAJEZDY / EXPEDICE PODLE INDIVIDUALNICH POZADAVKU - MONGOLSKO
Vice na http://www.cadpress.sk/mongolsko/

Proč právě Mongolsko? Protože to je jedna z posledních oblastí, kde můžete ještě najít panenskou přírodu a nezkažené lidi. Protože návštěvou této země si ušetříte nákladné cestování po polovině planety - ze dne na den se zde ocitnete v písečné poušti, stepi hemžící se stády a...

PROGNÓZA anebo SCÉNÁŘ PRO KATASTROFICKÉ SCI-FI?

2. prosince 2011 v 14:15 | Fero

PROGNÓZA anebo SCÉNÁŘ PRO KATASTROFICKÉ SCI-FI ?






================================================================================================


Úžasná animace uprchlické krize aneb vše, co jste o uprchlících nevěděli:





Období 2015-2020

V SÝRII naplno zuří občanská válka, profilují se další a další mocenské frakce, všeobecná anarchie zcela ochromuje ekonomiku země a destabilizuje region, jsou napadáni alávité, tedy členové šíitské náboženské skupiny, k níž patřil také prezident Bašár Asad. (Írán a irácké šíítské milice podporují šíitské síly, Izrael poskytuje zbraně a logistiku drúzským, maronitským a kurdským oddílům - Syrská revoluce v režii islamistů a Saudské Arábie? ); turecká armáda okupuje severní Sýrii a irácký KURDISTÁN, Kurdové v odvetu zahajují vlnu teroristických útoků v tureckém zázemí, korunovanou vážným poškozením mostu nad bosporskou úžinou v Istanbulu a Atatürkova mauzolea v Ankaře během pokládání věnců vládní delegací.



IZRAEL bombarduje iránská jaderná zařízení (a stanoviště radiolokátorů a protivzdušné obrany) za logistické podpory NATO a s mlčenlivým souhlasem Saudské Arábie a SAE, poskytujících jeho bombardérům vzdušný prostor...


Scénář izraelského útoku na Irán dle mé představy, (c) frh


ÍRÁN v odvetě ostřeluje raketami Izrael, saudský Rijád a základny NATO v celém regionu (francouzskou vojenskou základnu v metropoli Spojených arabských emirátů Abú Zabí a americké základny v Kataru, Bahrajnu, Kuvajtu a Ománu), je aktivována síť protiraketové obrany, která se skládá z PAC-3 a námořních systémů Aegis.


V Teheránu hoří ambasády evropských států a pobočky evropských firem, na ulicích jsou lynčováni Evropané, včetně diplomatů, a zdejší křesťané, kteří tvoří asi 1% obyvatel (na ulicích pálí evropské knihy a výtisky bible v perském jazyce - fārsī; již dávno před tímto incidentem vysoko postavený íránský duchovní vůdce ajatolláh Vahid Khorasan vyjádřil znepokojení nad šířením křesťanství v Íránu. Nazval křesťanství a jiná nemuslimská náboženství "zlem" a požadoval, aby íránské státní orgány "vyřešily tento problém");
následuje americký raketový útok a nasazení amerických strategických bombardérů B1 a B52 ze základen na ostrově Diego Garcia (B.I.O.T.), v Itálii, Británii a v Německu a letadel z letadlových lodí US Navy, odvetou je íránský raketový útok na jihovýchodní a střední Evropu - rakety dlouhého doletu Šabáb3 zasahují např. okolí italského Aviana, Uroševac v jižním Kosovu, leteckou základnu v Papa v Maďarsku a vojenské letiště Graf Ignatievo v Bulharsku využívané aliančními silami (již koncem prosince 2011 Írán vyzkoušel raketu dlouhého doletu ; íránské letectvo bombarduje ropné terminály v Perském zálivu, potápí tankery a uzavírá plovoucími minovými poli Hormuzskou úžinu
(Na světě existuje celkem 7 strategických transitních míst pro transport ropy, přičemž nejméně 3 z nich jsou de facto v moci anebo bezprostředně ohroženy islamisty.Hormuzský průliv je pro přepravu ropy mimořádně důležitý. Prochází tudy vůbec největší světová tepna, po níž proudí třetina veškerých ropných tankerů. Objem transportu dosahoval v roce 2009 15,5 milionů barelů denně. Druhým největším je Malacký průliv u indonéské Sumatry, kudy se v r. 2009 přepravilo 13,6 milionů barelů denně., tureckým Bosporem pak 2,9 milionu.);

Islamističtí teroristé zahajují masové útoky na strategické cíle po celé Evropě a USA; radikální irácký šíitský vůdce Muktada Sadr, podporovaný Íránem, oznamuje ukončení příměří a jeho milice obnovují boje proti ústřední vládě a útočí proti euro-americkým institucím a organizacím v Iráku (viz Irák pouhý den po odchodu Američanů zachvátila hluboká krize; Irák: Byl vydán zatykač na sunnitského viceprezidenta) ... dochází také k rozsáhlým akcím v oblasti kybernetické války












ÍRÁN otevřeně vyzbrojuje islamisty z Talibánu, libanonský Hizballáh a šíity v Iáku, Sýrii a Jemenu a vyzývá je k džihádu; TURECKO podporuje separatisty a islamisty v kavkazských republikách a ve S. ASII, na Altaji a v Astrachaňské oblasti (Rusko) i v Gaze. Bojuje se na celém území Čečenska, Ingušska, Dagestánu, J. i S. Osetie, Karačaevo-Čerkeska, Kabardino-balkarské republiky i Adygejska.

Čuvaši společně s Marijci, Udmurty a Tatary vyhlásili svůj oficiální nesouhlas s válkou na Kavkazu a vyzvali občany svých zemí k odmítnutí účasti v tomto konfliktu. Dochází k radikalizaci muslimských komunit v dalších oblastech - v Povolží a na Uralu, vTatarstánu, Baškortostánu, Udmurtsku, Čuvašsku, Marij El a oblasti kolem Uljanovsku, Samary, Permu, Nižního Novgorodu, a Jekatěrinburgu. Nezávislost, odtržení od Ruska, vyhlásila Kalmycká republika.







Podle různých odhadů je systém džamá'atů schopen mobilizovat přes 20 000 extremistických bojovníků, přičemž asi 10 000 z nich pocházejí z regionů kolem Volhy a z centrálního Ruska (zde). Středoasijské režimy (zejména režim uzbeckého prezidenta Islama Karimova) v poslední době mnohem energičtěji zasahují proti militantním islamistům, což ovlivnilo imigraci do Ruska v tom smyslu, že aktivní islamističtí extremisté utíkali před perzekucí a radikalizovali dosud umírněné muslimy v regionech, do nichž přicházeli, tj. nejčastěji evropská část Ruska a Ural.
Tudíž i ve vnitřních ruských regionech narůstá aktivita radikálních islamistických organizací jako Hizb ut-Tahrír, Džamá'at-e Islámí (Islámská skupina) v Baškortostánu, Džamí'at al-Isláh al-Idžtimá'í (Společnost pro sociální reformu) v Moskvě atd., jejichž většina členů předtím odešla do ilegality pod tlakem perzekucí (zde).
Jelikož Tatarstán i Baškortostán představují nejdůležitější regiony produkující ropu, politické vedení nepřátelské k federálnímu centru či artikulující rozsáhlejší požadavky na ekonomickou a politickou autonomii představuje vážnou hrozbu pro soudržnost federace (zde).


Rusko obviňuje Ázerbájdžán z podpory dagestánských povstalců, stahuje personál ruské radarové základny u města Gabala v severním Ázerbájdžánu, ruské letectvo bombarduje ázerbájdžánské cíle podél společné hranice a leteckou základnu Kala u Baku. USA urychlují dodávku protiraketového systému Patriot-3 a ručních střel Stinger v celkové hodnotě 100 milionů dolarů Gruzii.



Nepokoje v celé Střední Asii, v Uzbekistánu přebírají moc radikální islamisté napojení na afghánský Talibán (již lavina násilí, která prošla v minulosti Uzbekistánem, dávno ukázala, že celá S. Asie se bude brzy potýkat s militantním islamismem. Už po sérii atentátů v r. 2004 oficiální Taškent obvinil Hizb-ut-Tahrír a Islámské hnutí Uzbekistánu a poukázal na jejich propojenost s globální sítí "mezinárodních islamistických uskupení"),
v Kazachstánu a Tadžikistánu je vyhlášen výjimečný stav, podstatnou část země ovládají stoupenci Strany islámské obrody, financovaní z iránských peněz a podporovaní afghánských Tálibanem (na milion a půl obyvatel ze země uprchlo. Byla zničena infrastruktura, ekonomika se propadla na samé dno. Ruská menšina, která zastávala funkci intelektuální elity (učitelé, doktoři apod.) ze země odešla, což jenom znásobilo obtíže poválečné obnovy. Centrální vláda prakticky rezignovala na kontrolu nad územím Horského Badachšánu, který se tak stal důležitým tranzitním regionem pro afghánské opium).
Destabilizace Kazachstánu, jež začala již v prosinci 2011 (viz Kazašská policie střílela do lidí z automatických zbraní, platí výjimečný stav) zasazuje další ránu i ekonomikám evropských a dalších zemí (Největšími investory v těžebním sektoru jsou USA, Francie, Turecko, V. Británie, Itálie, Norsko a SRN. V oblasti metalurgie je to Jižní Korea, Velká Británie, Japonsko, Kanada a Indie; např. Rusko při roční spotřebě 16,000 tun uranu pouze 20% potřeb pokrývá z vlastních zdrojů a velkou část uranu musí dovážet právě z Kazachstánu, stejně jako Čína.)

Nedílnou součástí islamistické agrese je rozvrat "prohnilé" západní civilizace pomocí drog, jejichž produkce se ještě rapidně zvyšuje po ovládnutí Střední Asie, zároveň zisky z prodeje drog financují další vyzbrojování islamistických jednotek.



Množí se přestřelky na egyptsko-izraelských hranicích a ve Středozemním moři dochází k několika bojovým střetům mezi izraelskými a tureckými válečnými loďmi, jež se pokouší prorazit blokádu Gazy. Egypt je zmítán násilnostmi, zfanatizované davy zapalují objekty evropských organizací a křesťanské kostely a organizují protikřesťanské pogromy. Koptové se vyzbrojují a vytvářejí domobranu. Po sérii bombových útoků na plynovod a regulační stanice jsou zcela přerušeny dodávky plynu do Izraele a Jordánska.

Jednotky NATO a USA se urychleně stahují z AFGHÁNISTÁNU - vrací se k moci Talibán, jenž přebírá moc i v PÁKISTÁNU a proniká do celé Střední Asie. V reakci na islamistický převrat v Pákistánu a s tím spojené bezprostřední nebezpečí pokusu o obsazení celého Kašmíru Pákistánem, jakož i reálné hrozby pakistánského jaderného útoku, vyhlašuje Indie částečnou mobilizaci, přesouvá většinu armády do pohraničních oblastí - především do Kašmíru a Džammu - a na plno spouští program jaderného zbrojení (lépe řečeno dozbrojení). Indická armáda v síle 1,5 milionu mužů obsadila obranná opevnění podél indicko-pákistánské hranice a zvýšila zásoby munice a náhradních dílů. Indické letectvo uvedlo všechny své základny do plné bojové pohotovosti a PVO bylo nařízeno, aby každý neidentifikovaný cíl přelétávající tzv. kontrolní linii považovala za nepřátelský. Byly zahájeny hlídkové lety. Další indicko-pakistánská válka - která zřejmě, díky vlastnictví jaderných zbraní oběma státy, již nebude jen záležitostí lokálního významu - je na spadnutí... (jak upozorňoval již v lednu 2010 Gates: http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/189756-al-kaida-chce-rozpoutat-valku-mezi-jadernymi-mocnostmi-indii-a-pakistanem.html )

Je přerušeno zásobování Evropy ropou a zemním plynem ze Středního východu i Střední Asie, pro lodi pro EU a USA uzavřen Suezský průplav i Perský záliv, útoky islamistů a pirátů jsou ohrožovány lodní trasy v západní polovině Indického oceánu. V celé Evropě je nedostatek pohonných hmot, v mnoha státech je zaveden přídělový systém a ceny benzínu vyskočily na 3 € za litr. V některých státech dochází k výpadkům v dodávkách plynu a elektřiny. Rusko prudce zvyšuje ceny surové ropy a plynu, zároveň snižuje dodávky kvůli vlastním ekonomicko-politickým problémům, séri havárií a bombových útoků na ropovody a plynovody, stávkám a nepokojům na Sibiři. Británie a Norsko zakazují vývoz ropy z ropných polí v Severním moři do zahraničí.

Viz struktura tranzitních ropovodů:








Naplňuje se chmurná prognóza politiků z listopadu 2011 (Euro skončí, budou nepokoje! Připravte se, varuje britská vláda)

V ŘECKU po státním bankrotu propuká občanská válka, komunistické partyzánské oddíly přepadávají kasárna a policejní stanice. Stupňuje se napětí v pohraničních oblastech, přestřelky na hranicích s Makedonií a Albánií. Bulharsko uzavírá hranice s Řeckem, přerušuje dopravní spojení s Tureckem a posiluje pohraniční vojsko. Hroutí se ekonomika PORTUGALSKA, ŠPANĚLSKA, ITÁLIE a IRSKA …. s rozpadem EUROZÓNY zachvacuje celou jižní Evropu vlna nepokojů. Britské ministerstvo zahraničí i organizuje evakuací britských občanů z jejich jihoevropských letovisek v Řecku, Španělsku a Portugalsku (již v prosinci 2011 varuje britský ministr George Osborne: Až se zhroutí euro, zavře Británie hranice ; a Americký generál: Eurozóna představuje ohromné riziko i pro Pentagon / Rozpad eurozóny může způsobit nepokoje, obává se Pentagon )

Rozpadá se i ITÁLIE, Liga severu (Lega Nord) si vynucuje předčasné volby a prosazuje odtržení severní, průmyslové části země od jižní Itálie, vyhlašuje Republiku PADÁNIE (viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lega_Nord). Vznik PADÁNIE však oživuje i někdejší jihotyrolské hnutí, protože na severu Padánie leží Horní Adiže, jejíž četní obyvatelé v ní stále vidí Jižní Tyroly a sní o návratu k Rakousku. (Od konce 50. let XX. století bylo teroristické násilí více méně trvalou součástí etnicko-politických konfliktů v Jižním Tyrolsku.)

Katalánská regionální vláda, tzv. Generalitat de Catalunya,vyhlašuje nezávislost Katalánie.Dochází jen ke sporadickým střetům nezi španělskými a katalánskými policejními složkami - Mossos d'Esquadra. Vývoj v Katalánsku povzbuzuje vlnu separatistických tendencí v Baskicku a severošpanělské Galicii, kde dochází k četným útokům ze strany ilegální organizace Galicijský odpor (Resistencia Galega, REGA), radikálně levicové separatistické organizace (Organizace je činná od roku 2005 a má na svědomí desítky bombových útoků, které míří většinou na pobočky bank nebo na sídla politických stran).

Radikální islamisté se ujímají moci v MALI, MAURETANII, TUNISKU, LYBII, EGYPTĚ, SAUDSKÉ ARÁBII, JEMENU a TURECKU … USA evakuují vojenskou základnu İncirlik v Turecku a přesouvají svá letadla a vojáky na základny USA v Bulharsku a Rumunsku, resp. na britské základny Akrotiri a Dhekelia na Kypru (kde posilují svou přítomnost i Britové, poté co se Turci pokusili zmocnit i jižní části ostrova)!
Islamisté ovládají celou sev. Afriku až po rovník, sílí islamistické hnutí v celé západní i východní Africe, na Filipínách a v Indonésii. Teroristická organizace Džamá islámíja, která spolupracuje s teroristickou sítí al-Káida, bojuje za vytvoření islámského státu na území jižního Thajska, Malajsie, Indonésie a jižních Filipín.Nová vlna násilných střetů mezi filipínskou armádou a bojovníky Fronty islámského osvobození Morů (MILF), kteří požadují samostatnost jižní části země. Pokračují zatím nejostřejší boje mezi indonéskou armádou a ozbrojenými povstalci v rebelující provincii Aceh. Snahy o samostatnost vedly již dříve ke krveprolití na Východním Timoru, kde se v referendu vyslovila většina domorodců pro vyhlášení nezávislosti. Se separatistickými tendencemi musejí bojovat tisíce vládních vojáků poslaných jakartskou vládou i do provincie Irian Jaja. Indonésie se prakticky rozpadá na několik ministátečků. (viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Bojinka / Filipínský prezident varoval před teroristickým útokem )
Seychely vyzvaly Čínu, aby na jeho území založila vojenskou námořní základnu, která má pomoci v boji proti pirátství.

Rozsáhlé povstání v muslimském Východním Turkestánu - čínské provinci SINTIANG - na něž navazuje i povstání v TIBETU; masové nasazení čínské armády, která se zároveň potýká s nárůstem teroristických akcí po celém území ČLR a souběžnými sociálními nepokoji v dalších provinciích. (Viz Čína je špatně připravena na nepokoje, říká šéf bezpečnosti / Téma - Čína - Aktuálně.cz )


Skupiny jako Strana Alláhova nebo Islámská ujgurská strana propagují vznik islámského státu na území Sin-ťiangu a odmítají čínskou nadvládu. Jsou podporovány exilovými organizacemi jako je např. Národní kongres Východního Turkestánu se sídlem v Mnichově, Kazašská regionální ujgurská organizace v Almaty nebo Kyrgyzská ujgurská jednota v Biškeku. Pan-turkická hnutí jako Strana Východního Turkestánu (Tengri Tag) a Ujgurská osvobozenecká organizace působí především ve městech Ghuldža, Urumči (Wu-lu-mu-čchi), Korla (Kchu-er-le) a Kuča (Kchu-čche). Nejvíce nábožensky orientovaných skupin působí v jižní části Sin-ťiangu, zvláště v Kašgaru (Kcha-š') a Chotanu (Che-tchien). Pozn. editora.
(Podle čínských oficiálních údajů žije v ČLR 20 mil. muslimů, kteří mají k dispozici přes 40 000 kněží (imámů). Většinu z nich tvoří Chuejové, Kazaši a Ujgurové (hlásící se k sunnitskému islámu), dále je islám rozšířen mezi Tádžiky, kteří se vesměs hlásí k ší'itské sektě ismá'ilitů).

Díky ekonomické krizi, prohloubené zastavením dodávek ropy ze S. Východu, a separatistickým a sociálním nepokojům v Číně zastavuje ČLR dotování severokorejského režimu a v KLDR propuká hladomor - spojený s místními nepokoji a masovým exodem občanů do Číny a Ruska, - který si vyžádal 3 milióny obětí. Pchjongjang se stal závislý na zahraniční potravinové pomoci. (V současné době HDP na hlavu v KLDR představuje možná jen 5% HDP na hlavu v Jižní Koreji, uvádí Brad Plumer z listu The Washington Post v blogu WONK. Hladomor v KLDR propukl již v polovině 90.let po nástupu Kim Čong-ila. Ten se pokusil reformovat hospodářství, což vedlo k tragickým následkům. Prudce se snížilo HDP na hlavu, který byl od 70.let na konstantní úrovní, a nedostávalo se potravin.) Humanitární katastrofa zachvacuje čínské provincie Jilian a Liaoning i jižní Mandžusko a ruský Primorský kraj. Během pokusu o vojenský puč zahynul severokorejský diktátor Kim III. Japonsko se po smrti Kim Čong-una bojí dalšího vývoje v KLDR. ("Máme jasné plány, co dělat v případě, že Severní Korea zaútočí, ale ne pro případ, že severokorejský režim padne," řekl v r. 2011 listu The New York Times bývalý poradce pro Asii za vlády prezidenta George Bushe Michael J. Green. "Nestabilní přechod moci, při němž nebude nikdo velet a kontrola jaderného programu bude ještě nevyzpytatelnější, je nejhorším scénářem," řekl Jeffrey A. Bader, bývalý asijský poradce prezidenta Obamy.) Důvodem jen především hrozba severokorejských balistických raket, kvůli nimž Japonsko koupilo americké antirakety systému Aegis (armáda KLDR je 5. největší na světě). Ve Vladivostoku propuká epidemie cholery, zavlečené sem severokorejskými uprchlíky.
Podle odhadů má KLDR přes tisíc raket různých typů, včetně raket dlouhého doletu schopných zasáhnout USA.

Podle odhadů má KLDR přes tisíc raket různých typů, včetně raket dlouhého doletu schopných zasáhnout USA.
Podle odhadů má KLDR přes tisíc raket různých typů, včetně raket dlouhého doletu schopných zasáhnout USA.Podle odhadů má KLDR přes tisíc raket různých typů, včetně raket dlouhého doletu schopných zasáhnout USA.

Propuká válečný konflikt mezi Čínou a Filipínami o Spratlyhy ostrovy, již dlouho sporné území mezi Čínou, Taiwanem, Vietnamem a Filipínami, na část ostrovů na jihu vznáší územní nárok také Malajsie a Brunej. V oblasti dochází k řadě lokálních konfliktů (v souladu s prognozou z prosince 2011: http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-china-16063607 ). Vedle strategického významu ostrovů je zájem o ně vyvolán údajně značnými nalezišti ropy, jejíž nedostatek hlavně Čína pociťuje kvůli válce na S.Východě.




Občanská válka v BĚLORUSKU a UKRAJINĚ, Západní Ukrajina vyhlašuje nezávislost; sílí stávkové hnutí a separatistické tendence v ruských regionech. Ruské úřady blokují veškeré sociální sítě a většinu internetu, zavádějí oficiálně cenzuru médií a v některých oblastech vyhlašují výjimečný stav, včetně nočního zákazu vycházení a zákazu činnosti odborů a opozičních politických organizací. President Putin obviňuje USA (a Západ obecně) z "rozdmýchávání vášní a financování podvratné činnosti proti Rusku s cílem dosáhnout jeho destabilizace politické i ekonomické a připravit půdu pro rozpad Ruské federace, jenž by umožnil změnit geopolitické uspořádání světa a přetvořil území Ruska v surovinovou základnu nadnárodních monopolů"!
Rusku de facto vládne vojenská junta, klan jestřábů a nacionalistů - generálů a důstojníků KGB - řinčí zbraněmi hláškami o vnějším ohrožení a zahraničním spiknutí stmeluje národ!
Ruské neonacistické hnutí se stává výrazným aspektem politické scény, pravoslavný klér i mocenský aparát, jenž tvrdě (mnohdy brutálně) zasahuje proti jakémukoliv projevu demokratické opozice, nepokrytě sympatizuje s projevy šovinismu, rasismu a antisemitismu, které běžnou součástí ruského koloritu. Jednou z příčin nepřátelštějších postojů zbytku ruského obyvatelstva, mezi nímž existuje odvěká nevraživost vůči "černým" ("čornyje ljudi", tj. neetničtí Rusové) je nárůst muslimské populace. K zintenzivnění existující averze dochází v případě rostoucích obav z marginalizace etnicky ruského obyvatelstva. Ruský militantní nacionalismus (typu Ruské národní jednoty) se stává vlivnou politickou silou a násilnou formou se pokouší o zvrácení islamizace ruské společnosti".
V celém Rusku byla zavedena mimořádná bezpečnostní opatření kvůli hrozbě teroristického útoku. Národní protiteroristický výbor (NAK) získal ze zahraničí informace o možném teroristickém útoku. Střeží se zejména hydroelektrárny na jihu Ruska. "NAK zveřejnil informace o snaze teroristů podniknout diverzní teroristické činy v Rostovské oblasti proti vodohospodářským zařízením Volgogradského a Cimljanského hydrouzlu a proti vodním elektrárnám v Saratovské oblasti.
Propukají sociální bouře a nepokoje na SIBIŘI, v TUVĚ, CHAKASSKU a BURJATSKU, stávky ochromují sibiřská naftová pole a petrochemický průmysl; ruská armáda zasahuje na Dálném východě proti povstání s cílem odtrhnout JAKUTSKO a vyhlásit samostatnost Republiky SACHA, nezávislost vyhlašuje i TUVA. (Doporučuji můj článek "RUSKO - poslední koloniální mocnost" , viz též Rusové chytli "primorské partyzány". Vraždy policistů ale pokračují i !)

Poté, co KOLUMBIE obvinila Venezuelu z podpory a vyzbrojování povstalců z FARC a kolumbijské letectvo bombardovalo základny FARC na venezuelském a ekvádorském území, VENEZUELA přerušila diplomatické styky s Kolumbií a její armáda ostřeluje kolumbijské pohraničí. Chávez obvinil Spojené státy a Kolumbii, že jde o komplot jehož cílem je podobně jako v případě Iráku vyvolat situaci, kdy bude možno napadnout Venezuelu a zmocnit se některých jejích ropných nalezišť.
Velká Británie vysílá jaderné ponorky do oblasti Falkland poté, co se vyostřil spor o souostroví. Argentina, která považuje ostrovy za své, oznámila, že neumožní používat svých přístavů lodím s falklandskou vlajkou. Připojily se k ní Brazílie, Uruguay a podporu vyjádřila i vnitrozemská Paraguay. Obavy o osud Falkland vzrostly poté, co Británie vyřadila ze služby letadlové lodě se stroji Harrier, protože právě tato kolmo startující letadla přispěla k porážce Argentiny v 80. letech 20.stol.
***********************************************************************

MAPA SEPARATISTICKÝCH ÚZEMÍ A HNUTÍ :