Červenec 2011

Žalář národů aneb RUSKO - poslední koloniální mocnost

30. července 2011 v 19:22 | frh |  POLITIKA

Ve škole jsme se sice učili, že dekolonializace byla de facto završena v 60. letech minulého století, kdy získala nezávislost drtivá většina afrických a asijských států, aby se do jejich čela postavili jednak bývalí důstojnící koloniálních armád, jednak levicoví intelektuálové-absolventi moskevské university P. Lumumby či Vysoké školy KGB (Andropovova institutu), a udělali si z nich soukromá impéria (poručík Bokassa se vyhlásil dokonce císařem).







Ale při pohledu na mapu si člověk uvědomuje, že z tohoto procesu nějak vypadl Sovětský svaz. Rusko i SSSR totiž připojoval oblasti kolem svých historických území systematicky salámovou metodou a formou anexe, nikdy je neoznačoval za kolonie, nýbrž za integrální součást říše, přestože v přístupu k domorodcům a cílech anexe se jeho postup nijak nelišil od chování klasických koloniálních mocností (dodnes jsou tyto regiony především surovinovou základnou evropského Ruska; v parlamentu a ústředních orgánech Ruské federace vesměs zastupované Rusy, resp. lidmi, kteří ani neovládají jazyk původního etnika - mnohdy dosud v regionu většinového). Dnes se nacházejí mnohé z těchto anektovaných území v pozici někdejších neživotaschopných bantustanů, obklopené ze všech stran územím s většinovým ruským obyvatelstvem, bez šance na suverénní existenci. Původní teritoria mnohých z těchto etnických subjektů jsou navíc, po odtržení jejich strategicky či ekonomicky významných oblastí, ještě rozparcelované na několik oddělených celků.

Příkladem může být osud Burjatů, kterým z původního obrovského území byly - kromě samotné Burjatské republiky - ponechány dvě izolované enklávy (okresy v oblastech bez ekonomického potenciálu) uprostřed Irkutského a Zabajkalského kraje, jejichž území je od Burjatské republiky odděluje. Obdobným případem jsou Tataři, jichž většina žije na územích sousedících s Tatarstánem, přináležejících však dalším subjektům RF!





Dneska už nikoho ani nenapadne, že Vladivostok a Chabarovská oblast patřily ještě "poměrně nedávno" Mandžusku , potažmo Číně (do r.1860), resp. že většinu území Kavkazu připojilo Rusko teprve ve 2. polovině 19.století, tedy ve stejné době, kdy již např. španělské a portugalské kolonie v J.Americe pomalu nabývaly samostatnost. Zatímco např. "imperialistické" USA poskytly Filipínám a Kubě samostatnost již v letech 1896-1902, Republika TUVA (Tanu-Tuva) byla připojena k SSSR dokonce v r. 1944 !




Otázkou zřejmě není, zdali se RF rozpadne, nýbrž KDY a JAKÝM ZPŮSOBEM

verzí a hypotéz rozpadu je nespočet










Ještě v době, kdy se ostatní koloniální mocnosti vzdávaly svých posledních držav, Rusko narychlo připojuje další území -po skončení 2. svět. války ještě bývalé Východní Prusko, východní oblasti Finska (okolí Vyborgu, část Karelie a hlavně oblast Petsama, čímž připravilo Finy o přístup k Sev. moři), Sachalin a Kurilské ostrovy (vých. Norsko a sev. Irán opustily sovětské jednotky až na nátlak Západu několik let po skončení války; Zakarpatskou Ukrajinu, Besarabii a vých. Polsko
neuvádím, jelikož dnes nepatří Rusku).










Toto jsou mapy etnického složení obyvatelstva Ruské federace:







a statistika etnického složení obyvatel Moskvy:



níže vidíte současnou mapu ruských administrativních regionů


.... a jak by mohla v nedaleké budoucnosti vypadat mapa Ruska podle některých prognostiků a předáků podmaněných národů:




... vstanou noví bojovníci aneb islamistictické / panturkické hnutí Šedych vlků v Povolží a na Urale sílí:

















Přístup Ruska vůči krymským Tatarům potvrzuje ideovou kontinuitu ruské a sovětské politiky.
Skutečnou drzostí a cynismem je nazývat akce tatarských aktivistů bojujících proto okupaci své vlasti teroristickým činem. Terorismem bylo, když Rusové částečně vyvraždili a následně deportovali veškeré tatarské obyvatelstvo a díky této genocidě získali absolutní převahu v krymské populaci, stačí se mrknout na níže uvedené tabulky a historické mapy.

Nárok Ruska na Krym je stejně legitimní, jako nárok Francie na oblast Maghrebu (pokud by zmasakrovala a deportovala veškeré původní obyvatelstvo a pak si od bílých kolonistů nechala sehrát divadýlko o referendu); resp. "odvěké" německé nároky na Sudety.

A ještě k omílanému žvástu, oblíbenému goebelsovskému zdvodnění ruského nároku na okupovaný Krym:
Přestože ruská média šíří lživé informace v tom smyslu, že snad Krym daroval Ukrajině osobně Nikita Chruščov (které iniciativně dále šíří různí internetoví trollové, nevzdělaní "žurnalisté" i další pitomci), skutečnost byla diametrálně odlišná. V případě převodu Krymské oblasti nešlo o nějaký rozmar jednoho aparátčíka, nýbrž o normální legislativní proceduru, posvěcenou ústavodárnými orgány SSSR a Ruské i Ukrajinské republiky, jež tedy proběhla v souladu s ústavou Sovětského svazu i Ruské SFSR.
5. února 1954 schválilo Prezidium Nejvyššího sovětu Ruské SFSR (ruského parlamentu) rozhodnutí "O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR", 13. února 1954 ho schválilo Prezidium Nejvyššího sovětu Ukrajinské SSR (ukrajinského parlamentu). Dne 19. února 1954 schválilo Prezidium Nejvyššího sovětu SSSR dekret "O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR". Následně, 26. dubna 1954, vydal Nejvyšší sovět SSSR (parlament Sovětského svazu) zákon "O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR" a vnesl příslušné změny do sovětské ústavy (článku 22 o administrativním členění Ruské SFSR a článku 23 o členění Ukrajinské SSR). Nakonec schválil Nejvyšší sovět Ruské SFSR (ruský parlament) 2. června 1954 změnu článku 14 ústavy Ruské SFSR o administrativním členění Ruské SFSR. Nejvyšší sovět Ukrajinské SSR (ukrajinský parlament) schválil příslušnou změnu článku 18 ústavy Ukrajinské SSR 17. června 1954.

Mnozí rozumně uvažující Rusové si uvědomují, že nacionalisty oslavovaná anexe Krymu se Rusku může vrátit jako bumerang. Může se totiž stát vítaným precedentem právě pro Číňany, kteří se nikdy nesmířili s ruskou anexi Vnějšího Mandžuska (dnešního Chabarovského a Primorského kraje) v 19. století. Logicky si říkají, že pokud může Rusko považovat za cár papíru ústavní zákon "O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR" z 26. dubna 1954 (navíc dodatečně stvrzený i vládou nástupnické Ruské federace v tzv. Budapešťském memorandu z r. 1994), potom může klidně i čínská vláda za cár papíru považovat Ajgunskou a Pekingskou smlouvu, podepsanou navíc jednoznačně pod nátlakem. (V druhé polovině 19. století Rusko přinutilo oslabenou Čínu k podepsání Ajgunské (1858) a Pekingské smlouvy (1860), na jejichž základě Čína ztratila všechna území na sever a východ od řek Chej-lung-ťiang (Amur) a Wu-su-li-ťiang (Ussuri) - včetně Sachalinu - ve prospěch Ruska.)









DOPORUČUJI TAKE MŮJ ČLANEK

A DALŠÍ PRAMENY A ZAJÍMAVÉ ODKAZY:



+ ALBUM "Historie komunismu a fasismu v obrazech" na FB:
(Uvitam sdilení odkazu na Vasem FB-profilu / Webu!)

Separatismus v Rusku ožívá. Vyvolal to sám Kreml:http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=616122



V Rusku se objevilo hnutí za odtržení Sibiře « DIPLOMATIC AFFAIRS